Stáří naruby

Říká se, že člověk je tak starý, jak se cítí. Potkáváme dvacetileté, třicetileté staříky, bez špetky optimismu, unavené životem. Nebo naopak sedmdesátileté, osmdesátileté bytosti, nabité energii a vždy s úsměvem na tváří.

Sama jsem velký optimista, proto mne přirozeně, společnost stejně naladěných lidí, přitahuje. Nedávno jsem, asi po pěti letech, potkala svoji bývalou kolegyní z práce. Na tom není nic divného, lidé se potkávají, ale náhody neexistují. Poslední dobou jsem na ni často myslela a přála jsem se s ní setkat. Před 25 lety jsme sdílely jednu kancelář.

Asi tušíte, že patří mezi ty věčné optimisty :). Zkrátka bývala kolegyně Jaruš, tak ji říkáme, mě předbíhala ve frontě u řezníka. Naše shledání bylo velmi radostné. Pět let je celkem dlouhá doba, za kterou se ledacos přihodí. Slovo dalo slovo a za chvíli jsem okupovaly jednu lavičku. V pravé poledne na sluníčku s taškami nakoupeného masa.

Náš rozhovor se nesl v následném  duchu :

„Jaruš, ty potvoro, co děláš, že tak pořád dobře vypadáš? A kolik ti vlastně už je?“

„No letos na jaře jsem oslavila osmdesát let“

„To snad ani není pravda! A kde máš vrásky? To jsi byla na plastice? A ukaž mi kolena, který kloub máš měněný? A  co pořád děláš?“

„Ne na plastice jsem nebyla, klouby mám všechny svoje a běhám jak laňka. Pozítří jedu s holkami na wellness na prodloužený víkend. Jinak pomáhám kámošce v obchodě a druhé kámošce v cestovce. Stále jezdím jako průvodce s důchodci po zájezdech. Ráno si dám studenou sprchu, potom si 15 minut zacvičím a dám si pořádnou snídani :)“

„Pravda, to si pamatuji, tvůj ranní rituál. A tvůj taťka ještě žije? Ten byl taky vždy takový čiperný.“

„Ne, už umřel, ale za to jeho sestra stále žije. Nedávno si mi sestřenka stěžovala, že její matka už nechce nic dělat na zahradě. Ohání se věkem. Na druhé straně je schopna za týden spořádat flašku rumu, po každém obědě si dává víno a po večeři sklenici piva.“

„A kolik je tetičce?“

„Teta má 106 let a setřenka 86.“

 

Vzpomínaly jsme na naše společné kolegyně a zážitky. Po dvou hodinách jsme se rozešly s příslibem, že si příští týden zavoláme. Maso v taškách už bylo uvařené:).

Proč o tom všem píšu? Všeobecně se ví, že alkohol, cigarety, drogy, obezita zkracují život. Ne tak často se dočtete, že dalším nebezpečným zabijákem je stres. Jarka je vzorným příkladem, jak žít bez stresu. Pamatuji si, jak jednou vletěl do kanceláře náš ředitel a říkal : “ Holky potřebuji udělat statistiky, moc to spěchá! Prosím vás udělejte to hned.“ Všechny jsme se vrhly do práce, jen Jaruš zkontrolovala hodinky, postavila se a šla směrem ke dveřím. „Jarko kam jdeš? Máme to udělat hned!“ „Je mi líto, já mám čas oběda, pak to udělám.“

Při té vzpomínce jsem si uvědomila, že člověk má mít svůj řád, nepoddávat se stresu a potom má šanci na krásné stáří. Bez nemoci, v plné síle, jak fyzické, tak mentální. Jaruš, je toho důkazem a mnoho dalších, jí podobných.

Je na každém z nás jak se svým životem naložíme. Pro vás mladé a ještě poměrné mladé mám vzkaz :

„Život plyne jak voda a než se nadějete, budete na klíně houpat vnoučata. V té době už budete taky mnohem moudřejší, díky zkušenostem, které seberete po cestě životem. Vaše tempo se zpomalí, už se nebudete muset tak honit za žitím. A tehdy oceníte, že bylo dobře starat se o svou tělesnou a duševní stránku. Máte jen ve svých rukou, zda své stáří prožijete v radosti a ve zdraví, nebo budete přežívat se všemi neduhy, nemocemi a čekat až bude konec!“

Běžte se proběhnout, nebo jen na krátkou procházku, zamyslete se co můžete ještě dnes pro sebe udělat a pokud máte chuť něco změnit možná vás nakopne můj eBook  3 PILÍŘE ke ZDRAVÍ a HUBNUTÍ

Mějte se krásně

s láskou

Jana